Muzikoterapie

Nejstarší zmínky o spojení hudby a medicíny pocházejí ze Starého zákona, kde je popisováno, jak David léčil hrou na harfu deprese krále Saula. Muzikoterapie velmi pomáhá i klientům s Alzheimerovou nemocí.

I klienti, kterým v pokročilejším stádiu demence dochází slova, protože slovní zásoba se postupně vytrácí, zůstává dlouhodobá paměť na písně, sloky a slova, která znají z mládí. I ti, co už nemohu pořádně mluvit, během muzikoterapie nebo středeční Kavárny zpívají celé sloky i písničky.

Senioři si mohou v rámci muzikoterapie vyzkoušet různé hudební nástroje, včetně těch exotických. Někteří se zpočátku zdráhají, ale po chvíli se jim bubnování, chrastění a cinkání zalíbí.

Jsou to hudební a současně muzikoterapeutické nástroje neboli léčivé nástroje. Různé bubínky nebo relaxační nástroje vyluzují tóny, které působí blahodárně na psychiku a činnost mozku.

Většina klientů během muzikoterapie viditelně pookřeje. I ti, co působí, že moc vjemy z vnějšího prostředí nevnímají se při hudbě zapojí. Mávají rukama do rytmu nebo podupávají nohama.Chrastit plastovými vajíčky a bušit o sebe gumovými rourami baví snad všechny.

Důležité také je, že hudba nepůsobí jen na lidské ucho, ale i na celé tělo, ovlivňuje vegetativní funkce – srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, svalový tonus, motoriku nebo termoregulaci. Používá se ke zmírnění bolesti, úzkosti, strachu, u poinfarktových stavů, při léčbě dlouhotrvajících chorob.

V psychoterapii se hudba používá při léčbě neuróz, ke zlepšení adaptability, komunikace a podobně. Hudba je také způsobem komunikace a umožňuje oslovení a porozumění i tam, kde jsou narušeny běžné mezilidské kontakty.

Pomocí hudby vyjadřujeme svůj emocionální, mentální i fyzický stav. Působení hudby je subjektivní, závisí na zkušenostech, prostředí, temperamentu a aktuální náladě.

Český rozhlas natočil z muzikoterapie v Centru Seňorina reportáž.