„Pomoz mi, abych to dokázal sám.“
Je motto montessori filozofie. Tak jako se Marie Montessori starala svou inovativní metodou o handicapované a posléze zdravé děti, tak lze podobný přístup použít i u seniorů a lidí s demencí. Lidé s Alzheimerovou nemocí či jinou formou demence bývají často konfrontováni s chybami, kterých se dopouštějí, nebo tím, co už nezvládnou. Péče v duchu Montessori se naopak zaměřuje na to, co všechno ještě člověk navzdory nemoci zvládne, povzbuzuje ho a snaží se ho udržet co nejdéle součástí běžného života.
Možnost zapojit se do dění v domácnosti, někdy i zdánlivými drobnostmi, pomáhá člověku s demencí zažívat cenný pocit sounáležitosti, užitečnosti a normálnosti. Naši klienti se mohou podílet na běžných činnostech, na které byli celý život zvyklí, jako je například příprava jídla, pečení, skládání prádla nebo třeba sázení či aranžování květin. Nejdůležitější ale je, že jim dopřáváme čas a podporu ve všem, co se rozhodnout dělat.
Vycházíme z předpokladu, že člověk s demencí se může stále učit, cílem naší péče je tedy jak zmírnit postup demence, tak zlepšit její příznaky. Jsme si vědomi toho, že demence se nedá vyléčit, ale zkušenosti ze zahraničí jasně ukazují, že pokud necháme člověka s demencí převzít kontrolu nad jeho věcmi, vrátí se do jisté míry zpět do života.
Na klienta nepohlížíme jako na nemocného, ale jako na „normálního člověka, kterému se přihodilo, že má demenci“ (C. Camp). Zaměřujeme se na člověka a na jeho silné stránky, nikoliv na jeho diagnózu. To znamená, že naším cílem je ukázat klientovi, že může být prospěšný té komunitě, ve které zrovna je.
Montessori v péči o seniory není jen nabídka promyšlených aktivit. Jedná se o celkový přístup k člověku s maximálním respektem a zachováním důstojnosti.
Aktivity inspirované pedagogikou Montessori
V přístupu Montessori vycházíme z předpokladu, že všechno je aktivita – od probuzení do usnutí klienta. Za aktivitu považujeme i např. přípravu materiálu nebo prostoru a následný úklid. Při vymýšlení aktivit vždy vycházíme z profilu klienta (jeho zájmu a zachovaných schopností). Aktivitu klientovi prezentujeme jako spolupráci. Nejprve se mu představíme a poté se ho zeptáme, zda by nám chtěl s něčím pomoci. Pokud klient nemá zájem, do aktivity ho nenutíme.
Prostor pro člověka s demencí
Postupující demence mění vnímání člověka. Nemocný pohlíží jinak na sebe, na své okolí a blízké. Vhodné úpravy bytu či domu a zahrady pomohou člověku s Alzheimerovou nemocí nebo jinou formou demence cítit se lépe a vnímat prostředí dál jako přívětivé a bezpečné. A o vytvoření přehledného a bezpečného prostředí pro klienty se snažíme i my v Centru.
Člověk s demencí se bojí tmy a naopak ho přitahuje světlo. Časté jsou potíže s vnímáním hloubky, z nichž pramení strach vkročit na lesklou podlahu nebo do vany, kde je napuštěná voda. S postupující demencí mohou dělat problémy velká zrcadla, výrazné vzory, velké realistické plakáty nebo obrazy.
Mezi příznaky Alzheimerovy choroby dále patří ztráta orientace v prostoru a čase, která v nemocných vyvolává pocity neklidu, nejistoty a neustálé opakování stejných otázek.
Pomohou digitální hodinky, stolní či nástěnné hodiny, nástěnka nebo tabule, kde jsou všechny časové údaje velkým písmem napsány.
V počátečních a středně pokročilých stadiích Alzheimerovy choroby, kdy nemocného zrazuje paměť, ale ještě dokáže číst, mu mohou pomoci jednoduché cedule, popisky a návody. Těmi můžete označit šuplíky, dvířka skříní a dveře v bytě či domě, aby bylo jasné, co je uvnitř.
Ztrátu orientace v prostoru mohou kompenzovat dobře viditelné a vyznačené cíle a trasy. I když si senior s demencí nepamatuje, kde jsou dveře do místnosti, kam směřuje, šipky a srozumitelné označení mu pomohou je najít.
