Kolem stolu ve vzdušném bytě v ulici Na Poříčí v Praze sedí skupinka seniorů a sociální pracovnice neboli pečovatelka Alena jim pokládá všetečné otázky – kdo byl první komunistický prezident Československa, které zemi patří vlajka na obrázku či jak pokračuje známé přísloví… Přítomní klienti centra Seňorina, zhruba ve věku 60 až 90 let, se v odpovědích „chytají“, přestože mají všichni diagnózu Alzheimerova nemoc respektive nějakou formu demence.
Účastníci tréninku paměti se projevují různě. Jeden se překotně hlásí a odpovídá na otázky, další se špičkuje se sousedem a jiný apaticky hledí před sebe. „Aktivizace“ během pravidelných středečních „kaváren“ vychází ze základního postulátu o tom, že jako první „odchází“ lidem s touto chorobou krátkodobá paměť. A tak není zázrak, že po přechodu ke klavíru se najednou zapojuje do společnosti i dosud zcela pasivní děda. Slova písně Ach, synku, synku si pamatuje dokonale.
Centrum Seňorina slouží jako odlehčovací služba pro lidi, kteří o své nemocné blízké pečují doma. V centru se o pacienty postarají na sice přechodnou, de facto ale libovolnou dobu. Někteří klienti tam tráví opakovaně jen jednotlivé dny nebo týdny, jiní celé měsíce.
Jde o radostnější okamžiky tady a teď
Ředitelka Seňoriny Jarka Švarcbachová vyvrací mýtus o tom, že postupující Alzheimer může být pro člověka vlastně požehnáním, protože se prý ponořuje do rajské nevědomosti. „Žít s výpadky paměti a dezorientací je strašná věc. Naším mottem proto je, že pomáháme lidem s touto nemocí i jejich rodinám prožít ještě radostný čas. Protože o nic jiného už tady nejde. Klienti si za dvě hodiny nepamatují, co tehdy dělali. Jde tedy o to, učinit radostnějším okamžik tady a teď,“ zdůrazňuje Švarcbachová.
Jako manažerka prý naráží na řadu byrokratických překážek. „Tabulkově například neexistuje odlehčovací služba se zvláštním režimem. To v praxi znamená, že bychom teoreticky neměli centrum zamykat. Když to děláme, porušujeme zákon,“ upozorňuje energická žena.
V celé Praze je 35 registrovaných poskytovatelů odlehčovacích služeb. Proškolený personál pro práci s lidmi trpícími demencí má ale jen malá část z nich. Většina proto dává při přetlaku přednost například klientům s fyzickým handicapem.