Reminiscenční terapie

Termín reminiscence je z latinského reminiscere a česky znamená vzpomenout si. Reminiscenční terapie cíleně pracuje se vzpomínkami, které dokáží člověka povzbudit, poukázat na jeho hodnotu a upevňují dobré vztahy.

Vzpomínání v seniorském věku pomáhá v uvědomění si vlastní hodnoty v okamžicích, kdy už věci nejde dělat jako dřív. I když už něco nezvládnu, stále jsem to já, ten stejný člověk, který se v životě neztratil a spoustu věcí dokázal. Díky vzpomínání lze životní role a úspěchy připomenout a přenést je do přítomnosti.

Sdílení vzpomínek ve dvojici nebo ve skupině dává možnost prožít pocit sounáležitosti, společně se zasmát. Při sdílení těžkých vzpomínek může skupina člověka podržet a vyjádřit mu podporu. Společné vzpomínání může být plné humoru, radosti a naděje.

Vzpomínání je pro seniory aktivitou přirozenou a pro většinu z nich i vhodnou. Úlohou reminiscenčního pracovníka nebo rodinného pečujícího je vzpomínání podpořit a případně pak pomoci vzpomínky vhodným způsobem zaznamenat.

Může se jednat o přidanou hodnotu v rámci běžné péče, kdy se lze ve vhodných okamžicích doptávat na životní události a historii člověka s Alzheimerovou chorobou. Například: „Dnes venku sněží. Pamatuješ si, jaké byly zimy, když jsi byl malý?“

Reminiscence má svůj předem specifikovaný cíl (např. posílit mezigenerační vztahy v rodině, podpořit adaptaci nového klienta v zařízení) a podle toho se také připravuje její obsah.

Reminiscenční kufr
Reminiscenční kufr

Reminiscence se seniory s demencí

Pro seniory s demencí jsou reminiscenční terapie velmi vhodná, protože se zaměřuje zejména na dlouhodobou a motorickou paměť, kterou mají zachovanou i v pozdějších stádiích nemoci. Texty písní, taneční kroky, pohyby spojené s dříve vykonávanou prací, to vše funguje i v době, kdy se ztrácí schopnost mluvit.

Potřebujeme znát životní příběh blízkého nebo klienta, o kterého pečujeme. S tím, kde vyrůstal a žil, co rád dělal, jaká byla jeho profese, jak trávil svůj volný čas, jaké byly jeho denní rituály a zvyklosti. Připomínáme si jeho život od narození až po současnost. Zaznamenáváme si o něm důležitá fakta a soustředíme se na okamžiky, věci a místa, které pro něj byly důležité a měl je rád. Uvědomujeme si jeho život v kontextu společenské a kulturní situace dané doby.

Technika časové a životní osy

Můžeme využít techniku časové a životní osy. Je to jednoduché, nakreslíme si osu (čáru), jejíž počáteční bod je datem narození seniora. Na jednu stranu osy zaznamenáváme historické a místní události a na druhou stranu události z osobního života člověka. Lze tak názorně vidět, jak historické události mohly osobní život člověka ovlivňovat. Pokud například prožil období mládí za války, přináší to s sebou specifická témata pro vzpomínání.

Znalost životního příběhu je tedy užitečná a umožňuje pracovat s tématy, která jsou člověku blízká. Pokud ho neznáme, můžeme se inspirovat časovým obdobím, ve kterém senior žil, a zkoušet, na která témata bude kladně reagovat. Pro znovu vybavení již dávno zapomenutých vzpomínek můžeme využít tzv. „reminiscenční stimuly“. Což je cokoliv, co člověku připomene něco z jeho minulosti. Většina stimulů se zaměřuje na některý ze smyslů (zrak, sluch, chuť, čich, hmat).

Vhodné stimuly pro vzpomínání

  • prohlížení rodinných fotografií nebo obrázků známých míst,
  • prohlížení předmětů, které seniorovi s demencí něco připomenou (staré hračky, nádobí nebo pracovní pomůcky),
  • výlety do míst, která jsou člověku s demencí blízká,
  • poslech oblíbené hudby, písní i zvuků, které připomínají oblíbená místa (zvuky vody, lesa, vlaku),
  • zpívání známých písní,
  • oblíbené pokrmy, zvláště ty z doby dětství a mládí,
  • vůně dřeva, květin, sena, vánoc, solviny, oblíbené voňavky nebo opékaných špekáčků,
  • dotýkání se materiálů, jako je dřevo, látky, tuhé mýdlo nebo guma,
  • hlazení kožíšku oblíbeného zvířete,
  • ponoření dlaní do vody,
  • vykonání známých pohybů, jako jsou taneční kroky, pletení, háčkování nebo psaní na stroji, které cílí na motorickou paměť a je vhodné i u seniorů v pokročilém stadiu Alzheimerovy nemoci.

Všechny uvedené aktivity vyvolávají vzpomínky a současně posilují vnímání vlastní hodnoty už jen tím, že to ještě jde. Společně se můžeme radovat z toho, že i přes viditelné fyzické handicapy dokázal neočekávané. Reminiscence využívá různých kreativních technik, protože umožňují zapojení i těm, kteří už nemohou své vzpomínky vyjádřit verbálně a činnosti, při kterých se vynořují vzpomínky, jim dělají dobře

Skupinová reminiscence

Příjemné a hodnotné je také vzpomínání ve skupině. Reminiscenční skupiny seniorů s demencí by neměly být příliš početné a měly by vytvářet bezpečné a přijímající prostředí. Senioři s demencí často velmi citlivě vnímají atmosféru místa, kde se nacházejí. Pokud se díky společnému vzpomínání a souvisejícím aktivitám podaří vytvořit atmosféru pospolitosti a radosti, začnou se cítit bezpečně a setkání jsou plná humoru a hravosti demenci navzdory.

Reminiscence je metoda, která posiluje vztahy a přináší do života pokoj, radost, smíření a humor. Obohacuje seniora i ty, kteří jsou vzpomínání přítomni.

Doporučení, která činí cílené vzpomínání příjemnou a smyslupnou aktivitou

  • Zajímejte se o životní příběh člověka, o kterého pečujete a přistupujte k němu s respektem.
  • Při vhodných příležitostech dejte najevo, že víte, co během života dokázal a kým byl.
  • Povzbuzujte druhého člověka, aby vzpomínal skrze různé stimuly, které vyvolávají vzpomínky.
  • Nebojte se (citlivě) experimentovat.
  • Nechte člověka vzpomínat na dobré i špatné věci. Těžké vzpomínky stačí empaticky vyslechnout a seniora ubezpečit, že může sdělit vše, co potřebuje a že jste s ním.
  • Hledejte zachované zdroje i u seniorů s demencí. Často dokáží víc než se zdá. Zaměřte se zejména na dlouhodobou a motorickou paměť (zpěv, známé činnosti).
  • Zkuste zachytit nebo vyjádřit vzpomínky pomocí různých technik (kresba, koláž, zpěv, tanec, přehrávání situací z minula). Skrze vzpomínání lze podpořit kreativitu, hravost a tím i dobrou náladu.

Vzpomínáme po celý život, ale v seniorském věku má vzpomínání svůj specifický význam. Člověk v závěrečné etapě života bilancuje, zaobírá se jednotlivými okamžiky a tím, co bylo dobré, co se povedlo a co bylo obtížné. Život se stává pestrou paletou, na které bývají jak jasné a radostné vzpomínky, tak vzpomínky na okamžiky těžké a náročné.

Další pravidelné aktivizační činnosti v Centru Seňorina