Reminiscenční terapie

Termín reminiscence je z latinského reminiscere a česky znamená vzpomenout si. Reminiscenční terapie cíleně pracuje se vzpomínkami, které dokáží člověka povzbudit, poukázat na jeho hodnotu a upevňují dobré vztahy.

Vzpomínání v seniorském věku pomáhá v uvědomění si vlastní hodnoty v okamžicích, kdy už věci nejde dělat jako dřív. I když už něco nezvládnu, stále jsem to já, ten stejný člověk, který se v životě neztratil a spoustu věcí dokázal. Díky vzpomínání lze životní role a úspěchy připomenout a přenést je do přítomnosti.

Sdílení vzpomínek ve dvojici nebo ve skupině dává možnost prožít pocit sounáležitosti, společně se zasmát. Při sdílení těžkých vzpomínek může skupina člověka podržet a vyjádřit mu podporu. Společné vzpomínání může být plné humoru, radosti a naděje.

Vzpomínání je pro seniory aktivitou přirozenou a pro většinu z nich i vhodnou. Úlohou reminiscenčního pracovníka nebo rodinného pečujícího je vzpomínání podpořit a případně pak pomoci vzpomínky vhodným způsobem zaznamenat.

Může se jednat o přidanou hodnotu v rámci běžné péče, kdy se lze ve vhodných okamžicích doptávat na životní události a historii člověka s Alzheimerovou chorobou. Například: „Dnes venku sněží. Pamatuješ si, jaké byly zimy, když jsi byl malý?“

Reminiscence má svůj předem specifikovaný cíl (např. posílit mezigenerační vztahy v rodině, podpořit adaptaci nového klienta v zařízení) a podle toho se také připravuje její obsah.

Reminiscence se seniory s demencí

Pro seniory s demencí je reminiscenční terapie velmi vhodná, protože se zaměřuje zejména na dlouhodobou a motorickou paměť, kterou mají zachovanou i v pozdějších stádiích nemoci. Texty písní, taneční kroky, pohyby spojené s dříve vykonávanou prací, to vše funguje i v době, kdy se ztrácí schopnost mluvit.

Potřebujeme znát životní příběh blízkého nebo klienta, o kterého pečujeme. S tím, kde vyrůstal a žil, co rád dělal, jaká byla jeho profese, jak trávil svůj volný čas, jaké byly jeho denní rituály a zvyklosti. Připomínáme si jeho život od narození až po současnost. Zaznamenáváme si o něm důležitá fakta a soustředíme se na okamžiky, věci a místa, které pro něj byly důležité a měl je rád. Uvědomujeme si jeho život v kontextu společenské a kulturní situace dané doby.

Technika časové a životní osy

Můžeme využít techniku časové a životní osy. Je to jednoduché, nakreslíme si osu (čáru), jejíž počáteční bod je datem narození seniora. Na jednu stranu osy zaznamenáváme historické a místní události a na druhou stranu události z osobního života člověka. Lze tak názorně vidět, jak historické události mohly osobní život člověka ovlivňovat. Pokud například prožil období mládí za války, přináší to s sebou specifická témata pro vzpomínání.

Znalost životního příběhu je tedy užitečná a umožňuje pracovat s tématy, která jsou člověku blízká. Pokud ho neznáme, můžeme se inspirovat časovým obdobím, ve kterém senior žil, a zkoušet, na která témata bude kladně reagovat. Pro znovu vybavení již dávno zapomenutých vzpomínek můžeme využít tzv. „reminiscenční stimuly“. Což je cokoliv, co člověku připomene něco z jeho minulosti. Většina stimulů se zaměřuje na některý ze smyslů (zrak, sluch, chuť, čich, hmat).

Vhodné stimuly pro vzpomínání

prohlížení rodinných fotografií nebo obrázků známých míst,
prohlížení předmětů, které seniorovi s demencí něco připomenou (staré hračky, nádobí nebo pracovní pomůcky),
výlety do míst, která jsou člověku s demencí blízká,
poslech oblíbené hudby, písní i zvuků, které připomínají oblíbená místa (zvuky vody, lesa, vlaku),
zpívání známých písní,
oblíbené pokrmy, zvláště ty z doby dětství a mládí,
vůně dřeva, květin, sena, vánoc, solviny, oblíbené voňavky nebo opékaných špekáčků,
dotýkání se materiálů, jako je dřevo, látky, tuhé mýdlo nebo guma,
hlazení kožíšku oblíbeného zvířete,
ponoření dlaní do vody,
vykonání známých pohybů, jako jsou taneční kroky, pletení, háčkování nebo psaní na stroji, které cílí na motorickou paměť a je vhodné i u seniorů v pokročilém stadiu Alzheimerovy nemoci.

Všechny uvedené aktivity vyvolávají vzpomínky a současně posilují vnímání vlastní hodnoty už jen tím, že to ještě jde. Společně se můžeme radovat z toho, že i přes viditelné fyzické handicapy dokázal neočekávané. Reminiscence využívá různých kreativních technik, protože umožňují zapojení i těm, kteří už nemohou své vzpomínky vyjádřit verbálně a činnosti, při kterých se vynořují vzpomínky, jim dělají dobře

Skupinová reminiscence

Příjemné a hodnotné je také vzpomínání ve skupině. Reminiscenční skupiny seniorů s demencí by neměly být příliš početné a měly by vytvářet bezpečné a přijímající prostředí. Senioři s demencí často velmi citlivě vnímají atmosféru místa, kde se nacházejí. Pokud se díky společnému vzpomínání a souvisejícím aktivitám podaří vytvořit atmosféru pospolitosti a radosti, začnou se cítit bezpečně a setkání jsou plná humoru a hravosti demenci navzdory.

Reminiscence je metoda, která posiluje vztahy a přináší do života pokoj, radost, smíření a humor. Obohacuje seniora i ty, kteří jsou vzpomínání přítomni.

Doporučení, která činí cílené vzpomínání příjemnou a smyslupnou aktivitou

Zajímejte se o životní příběh člověka, o kterého pečujete a přistupujte k němu s respektem.
Při vhodných příležitostech dejte najevo, že víte, co během života dokázal a kým byl.
Povzbuzujte druhého člověka, aby vzpomínal skrze různé stimuly, které vyvolávají vzpomínky.
Nebojte se (citlivě) experimentovat.
Nechte člověka vzpomínat na dobré i špatné věci. Těžké vzpomínky stačí empaticky vyslechnout a seniora ubezpečit, že může sdělit vše, co potřebuje a že jste s ním.
Hledejte zachované zdroje i u seniorů s demencí. Často dokáží víc než se zdá. Zaměřte se zejména na dlouhodobou a motorickou paměť (zpěv, známé činnosti).
Zkuste zachytit nebo vyjádřit vzpomínky pomocí různých technik (kresba, koláž, zpěv, tanec, přehrávání situací z minula). Skrze vzpomínání lze podpořit kreativitu, hravost a tím i dobrou náladu.

Vzpomínáme po celý život, ale v seniorském věku má vzpomínání svůj specifický význam. Člověk v závěrečné etapě života bilancuje, zaobírá se jednotlivými okamžiky a tím, co bylo dobré, co se povedlo a co bylo obtížné. Život se stává pestrou paletou, na které bývají jak jasné a radostné vzpomínky, tak vzpomínky na okamžiky těžké a náročné.