Arteterapie

Arteterapie vychází z léčebného potenciálu výtvarných aktivit, stojí na pomezí psychologie, psychoterapie a umění. Klienti Centra Seňorina mají arteterapii pravidelně, dává jim možnost tvořivě se projevit a vyjádřit to, co už slovy vyjádřit nejde, myšlenky, pocity a emoce. Pomáhá zbavit se napětí, cítit se uvolněněji, přináší pocit radosti a uspokojení. Je jednou z cest, jak lépe porozumět sám sobě i lidem, se kterými pracují.

Je to také způsob, jak klienty lépe poznat a lépe pochopit, co je pro ně důležité. V obrázku se zrcadlí to, co právě člověk prožívá, co cítí, vnímá a kdo je. V arteterapii nejde o zhotovení díla, které by bylo vysoce umělecky hodnotné, ale o prožitek z tvoření a vybudování příjemného místa pro sdílení a komunikaci. Pro seniory může být arteterapie prostředkem, jak relaxovat a odreagovat se.

Výtvarná nebo jiná tvořivá činnost posiluje kognitivní funkce, koncentraci pozornosti, grafomotorické dovednosti a kreativitu. U seniorů s demencí, kteří mohou mít potíže v komunikaci, představuje arteterapie možnost vyjádřit se jinak než slovy. Umožňuje jim zapojit se do skupiny a cítit se tak jejím aktivním členem, navázat hlubší kontakt s pracovníkem. Arteterapie také pomáhá udržovat psychické i motorické schopnosti a dovednosti. Arteterapie probíhá ve skupině nebo individuálně.

Skupinová arteterapie

Tvoření ve skupině přináší mnoho výhod. Každý ve skupině má možnost zažít pocit, že je viděn a slyšen, byť třeba jen skrz obrázek. Jedinec zjišťuje, že případné obavy z tvorby zažívají i ostatní. Jeden odvážlivec velmi často povzbudí k aktivitě i ostatní. Člověkem rezonují témata, která se v arteterapii zpracovávají. Tímto způsobem může s druhými sdílet svůj pohled na svět, vzpomínky, co jej těší nebo i trápí. Může se ostatním otevřít tak, jak je mu to milé a jak se chce ostatním přiblížit.

Individuální arteterapie

Individuální arteterapie nabízí možnost větší míry zapojení a komunikace terapeuta, který má možnost se klientovi věnovat po celou dobu a aktivitu mu ušít na míru. Odpadá obava z hodnocení „co tomu řeknou ostatní“ a může se jít více do hloubky.

Úskalím arteterapie se seniory mohou být právě jejich obavy z výtvarného vyjádření, očekávání negativní reakce ostatních, přesvědčení, že tvorba je jen pro děti či umělce. Není se čemu divit. Je třeba si uvědomit, že mnozí klienti naposled tvořili v dětském věku. Pro pracovníky se seniory je tedy výzvou, jak postoj „to je jen pro děti“ přeměnit na „v našem věku si už můžeme i hrát“. Pomáhá laskavý přístup a povzbuzení od pracovníků.